More than 75° 3.

28. listopadu 2012 v 23:18 | Lenna Wolf |  More than 75°C
Myslím, že máme všechno. Poslední instrukce od doktora a nasedáme do auta. Bill i já jsme velmi nervózní. Přál bych si vidět do Billovi hlavy, abych věděl na co myslí.
"Jsi v pohodě?" zeptám se a sleduju jak zápolí s bezpečnostním pásem. Zasměju se a pomůžu mu.
"Debilní pás a debilní auto. To by mě zajímalo, kdo tě přesvědčil, aby sis ho kupoval, je hrozný." Hudrá si pod vousy.
"To je tvoje auto." Pronesu s úšklebkem.
"Nebyl jsem zfetovanej, když jsem ho kupoval?" zeptá se mě znovu a pokrčím rameny.
"Nevím, nekupovali jsme ho spolu, měl jsi ho, když jsem tě našel. Stejně s ním ale moc nejezdíš, protože jezdíš limuzínou. Anebo mým autem, když jezdíme spolu." Poučím ho.
"Proč si přijel mým autem?"
"To moje je stále od krve…"

brouknu smutně a rychle si nasadím sluneční brýle a nastartuju. Nechci se o tom moc bavit. Tenhle Bill je jiný, úplně jiný než ten před tím. Je to jasné, tenhle si nic nepamatuje. Nepamatuje si ty noci, kdy jsme si navzájem špitali slova lásky, když jsme se milovali. Nepamatuje si nic, nepamatuje si city, které ke mně choval. Dá se tohle všechno jen tak zapomenout?
"Od krve?"
"Tvé krve, když jsem tě vezl z kaple do nemocnice, hodně si krvácel." Řeknu stroze, čímž se snažím zabránit dalším otázkám.
"Z kaple?"
"Z kaple, kde jsme se měli brát. Musím někoho zavolat, aby to vyčistil." Vyjedu z parkoviště, musím být trpělivý.
"Aha. Ty, Tome?"
"Ano?"
"Ty mě ještě furt miluješ?" ironicky prsknu smíchy. Jak se mě na tohle může jen tak zeptat? Jednoduše, vlastně, mě ani nezná.
"Pořád tě miluju." Přikývnu. "Nejde jen tak přestat milovat. Zvlášť po tom, co si pro mě udělal. Zvlášť po tom, co jsme spolu prožili a kolik jsme toho spolu už překonali. Ty si to nepamatuješ, ale já vím každou minutu s tebou a budu se snažit o to, abych tě získal zpět, abych tě přiměl si vzpomenout." Řeknu jednoduše.
"Umh… no…" zakoktá Bill.
"Ale neboj, nebudu tě nijak tlačit." Řeknu hned rychle a zastavím na červenou. Podívám se na Billa, kterej je evidentně v rozpacích.
"Víš, připadá mi to, jako kdybych toho moc vypil a trvalo mi to celej život, než se z toho vyspím. Prostě, najednou je všechno jinak. Proberu se do hrozný kocoviny a zjistím, že mi není patnáct ale dvaadvacet, že nejsem single ale skoro registrovanej, zjistím, že lidi, kterým jsem nejvíc věřil, jsou mrtví a to mojí rukou, že to byli sráči největší. Můj úhlavní nepřítel tu sedí vedle mě a říká mi, jak mě strašně miluje. Že už nejsem jen prachobyčejná spodina, co vraždí za prachy, ale jeden z neuznávanějších mafiánů, kterej má svoje lidi i ve vládě téměř na prezidentském místě. Já jsem si tenkrát fakt musel něco šlehnout." Vykecává se ze svých problémů. Mám nutkání jej vzít za ruku nebo jej pohladit po stehně, ale vím, že nesmím. Sotva si zvykl na to, že ho občas oslovím 'broučku' nebo 'zlato' anebo 'lásko' a to jen čistě v zápalu konverzace. Je to teprva čtrnáct dní, co otevřel svoje krásná očka. Sice všechno proběhlo v pohodě, ani do stehů se nedostala žádná infekce, ale doktor nechtěl nechat nic náhodě, za což jsem mu vděčný. Ví, co bych mu provedl, kdyby Bill umřel.
"To se spraví. Vzpomeneš si. Doktor říkal, že to může trvat i několik let. Ale vzpomeneš si."
"Bylo to mezi námi opravdu tak hezký, jak mi přišlo, že bylo?" podívá se na mě a je vidět, že stále pochybuje o našem předešlém vztahu.
"Krásnější jsem si to ani představit nemohl." Potvrdím kladně, pak naskočí zelená a já se opět musím rozjet. "Prohledal jsem kvůli tobě půlku světa, kdyby mi to nepřišlo krásný, tak to nedělám." Pousměju se. Byl jsem tak hloupej a dítě štěstěny. Fakt, že jo. "Ty si kvůli mně zabil nevinného kluka. Spálil si ho, vyfotil a fotku jeho torza donesl šéfikům, aby ti věřili, že jsem mrtvej." Pokrčím rameny. "Říkal si, že si to všechno dělal pro mě, z lásky, abychom mohli být v budoucnu spolu. A koukej, jak to dopadlo." Zahuhlám smutně. Bill mlčí a jen kouká před sebe.
"Asi jsem tě opravdu hodně miloval. Tohle bych jen tak pro někoho neudělal." Broukne po chvíli. Cítím, jak mě od slz pálí oči.

"Co stehy? Nebolí?" změním raději téma.
"Ne ne, je to v pořádku. Doktor udělal skvělou práci, nemám ani velké jizvy."
"Chovali se k tobě hezky, když jsem tam nebyl?"
"Jo, byli milý a furt si se mnou povídali, nosili mi ovoce. Občas čokoládu." Zahihňá se Bill. Pousměju se taky.
"To je dobře, i když doktor ví, že bych se hodně naštval, kdyby nebylo něco v pořádku, a taky ví, co by znamenalo, kdybych se naštval." Sevřu pevně volant. Vůbec netuším, jak se k Billovi teď chovat. Nejraději bych ho vzal na romantickou večeři, kde bych jej pod stolem hladil na stehně, pak bych si jej odvezl domů, udělal mu masáž a zlíbal celé jeho tělo, nakonec bych ho vášnivě pomiloval. Nebudu lhát, chybí mi jeho tělo, ale víc mi chybí jeho přítulné chování. Je mi z toho opravdu do pláče.

"Trochu mě děsíš, Tome." Zamumlá Bill. Periferním viděním jsem zaznamenal jeho vykulená očka.
"Promiň, to jsem nechtěl." Brouknu a sjedu na lesní cestu k naší vile. Vlastně k Billově vile, ale on mě tam přivítal jako doma, vůbec nevím, jak tohle zvládneme, ale já doufám, že ano, že naše láska, i když Bill si na tu lásku nepamatuje, ale jsem si jistá, že tam je, překoná všechno. Absolutně všechno. "No… vítej doma." Zastavím před garáží.
"Tohle je tvoje?" vyvalí oči a já se jen usměju.
"Ne, ne, tohle je tvoje." Pousměju se a Bill vyvalí svá očka ještě více. "Myslel jsem, že sis už jsem ti říkal, jak moc bohatý jsi." Pousměju se a opatrně jej polštářkem ukazováčku pohladím po hřbetu ruky. Lekne se a ucukne.
Vím, že musím být trpělivý, ale tohle gesto mi opravdu ublížilo. Sklopím hlavu a vydechnu. Vezmu klíče a vydechnu.
"No, vítej doma." Usměji se nakonec, když jsem načerpal síly na další odmítání. Bill mě celou dobu sledoval, netuším, co se mu asi honí hlavou. V tuhle chvíli nevím opravdu nic. Vyšel jsem z auta a rychle ho oběhnul, abych Billovi otevřel dveře. Když vystoupil tou svojí ladnou chůzí popošel pár kroků, abych mohl dveře zavřít, tak jsem šel málem do kolen.
"Copak?" zeptal se mě, když si všiml mého bolestného pohledu.
"Sluší ti to, jsem rád, že jsi zpátky." Řeknu jen se sklopenou hlavou. Ovšem, že bych svým slovům mohl dodat váhu a jistou jiskru romantiky, kdybych se otočil k němu a třeba ho pohladil po vlasech, ale už jen obsah mých vět by ho mohl přivézt opět do rozpaků.
"Tome…"
"Promiň, já vím." Brouknu a radši zavřu dveře a dojdu do kufru pro zavazadla, co jsem Billovi navozil do nemocnice, aby byl v pohodlí.
Nakonec jsem jej zavedl do domu, ve kterém jsem popravdě nebyl od té doby, co jsme odtud vyjeli na svatbu. Věci, mi připravil jediný člověk z ochranky, který přežil. Měl v ten den volno a byl s rodinou v Řecku. Měl opravdu štěstí.
Když jsem vstoupil, byl jsem docela šokovaný i já sám, protože mi nedošlo, že není nikdo, kdo by uklidil svatební dekoraci. Sklopím hlavu, doslova jí zastrčím mezi ramena. Celé ty dny jsem byl v kanceláři, kde mě Bill celou dobu učil 'jak být mafiánem', neměl jsem sílu vrátit se domů. Kancelář byla blíže nemocnici a navíc, jsem měl dost práce s tím, abych udržel Billovi obchody, které samozřejmě nesměly upadat. Vím, že je to špinavá práce, ale Bill na tom pracoval tak dlouho. A taky, i když jsme mafiáni, děláme i dobré věci a velkou část mé práce během doby, co byl Bill v nemocnici, byla investice na stavbu institutu pro tělesně postižené. To se mi na Billovi líbilo. Když už nevěděl co s penězi, neutíral si s nima zadek, ale věnoval je na dobré účely.
"To je krása." Slyšel jsem Billa vydechnout a pak jsem si uvědomil, že stojím ve dveřích jako střevo a Billa jsem nechal na prahu. Položil jsem tašky a otočil se na Billa. Tohle mi nikdo nemůže odepřit.
"Smím?" zeptal jsem se, ale rovnou jsem jej vzal za ruku. Když Bill jistě přikývnul, vzal jsem ho do náruče a přenesl ho přes práh jako nevěstu. Po dlouhé době jsem viděl Billa vybuchnout smíchy.

"Bože, Tome, co to děláš?" smál se z plna hrdla a moje srdce poskočilo radostí. Ten smích my chyběl.
"Kdybych ti to řekl, praštíš mě kabelkou." Pousmál jsem se. Byl mi tak blízko. Pohledem jsem sjel na jeho rty. Měl jsem chuť je políbil.
"Uhm… pane… omlouvám se, že jsem nestihl dát do pořádku tu dekoraci, nečekal jsem, že přijede tak brzy." Ozve se Zachariho hlas… my tři jsme jediní přeživší z celého toho svatebního masakru. Sakra, story jako vystřižená z Kill Billa. Odtrhl jsem od Billa oči a se vší opatrností jej postavil na zem.
"To je v pořádku Zachu, to nevadí, pak najdu nějaké služky přes inzerát nebo zavolám známým. Sám bych i tak nezvládl udržet dům v pořádku. Zahradník tu byl?"
"Ano pane."
"Skvěle." Mrknu. Pak se ale otočím k Billovi.
"Broučku, chceš si odpočinout nebo si nejdříve prohlédnout dům nebo máš hlad?"
"Já… asi bych si to tu prošel sám a pak bych si odpočinul u nějakýho pěknýho filmu." Přikývnul Bill a snažil se o upřímný úsměv.
"Tak fajn." Pohladím jej nevinně po vlasech a nechám ho jít, kam se mu jen zlíbí. Ostatně, je to jeho dům.

Bill se rozešel směrem ke schodišti a já se tedy obrátil na Zachariho s doslova zoufalým obličejem.
"Můžeme si promluvit?" řekl jsem vážně a Zach pokorně přikývnul. Ví o celé té situaci co nastala, tudíž si myslím, že by mě mohl pochopit, nehledě na to… po Vladimirovi to byl druhý mě nejbližší člověk z teamu.
Rozešel jsem se směrem ke kuchyni, kde jsem oběma nalil sklenku whisky a připravil dva kubánské doutníky. Posadil se ke stolu a čekal, až si Zachari sedne ke mně.
"Povídejte, poslouchám." Řekl pokorně, když dosedl na židli proti mně.
"Myslím, že teď když spolu pijeme hodně drahou whisky si můžeme začít tykat, ostatně jsme jediný, kdo ten masakr přežili bez úhony…" řekl jsem smutně a podíval se směrem, kam odešel Bill.
"Dobře, tedy… Tome, co máš na srdci?"

"Chci jí najít a chci pomstít všechny a hlavně Billa."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 T-KAY T-KAY | 28. listopadu 2012 v 23:39 | Reagovat

Oho Krutej Tom.... škoda že bude mít pak tu zjizvenou tvář...... nezaslouží si to.....  i Když ta Hošiko nebo jak se za kunda jmenovala by zasloužila zabit.... chudaci lidi...... :/

2 lennawolf89 lennawolf89 | Web | 29. listopadu 2012 v 18:28 | Reagovat

[1]: Mě bylo nejvíc líto toho, že jsem musela zabít i Andreasovu těhotnou přítelkyni :(

3 T-KAY T-KAY | 24. března 2016 v 3:59 | Reagovat

Ahoj kočko.... bude prosím někdy pokráčko? opět jsem si po dlouhé době precetla stupne a zase mě to chytlo :( skoda ze uz nepises :(

4 Lenna Wolf Lenna Wolf | 22. ledna 2018 v 21:03 | Reagovat

[3]: určitě pokračovat budu, ale beru to vsechno postupně :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama