Duben 2012

WTF?

30. dubna 2012 v 20:29 | Lenna Wolf |  >Hemzovníček<
Asi čumíte, co se to tu snažím vytvořit, že?
Well, je jedna taková věc, co mě včera dost šokovala a chtěla jsem vám jen tak mimoděk (i když to vlastně vůbec nikho nezajímá :D) říct, co si o tom myslím.

Včera mi totiž jedna nejmenovaná osoba sdělila pro mě docela dost velkou novinku. Nebudu lhát, moje ego vyletělo do kosmických výšin a ještě teď se tam vznáší. Proto taky píšu tenhle článek, že jo :D

Ne, teď zvážníme, trošku se stydím o tom mluvit, nechci totiž, abyste si mysleli, že na sebe nějak upozorňuju nebo tak, to vůbec né. Ona osůbka mi totiž prozradila, že jsem prý považovaná v twincestním světě za jednu jakýchsi "hvězd" a že bohužel se našli lidi, kteří po tom, co se mnou navázali kontakt začali... jak to říct... machrovat. Tohle pro mě byla absolutní novinka., která mě na jendu stranu strašně potěšila a na druhou stranu STRAŠNĚ zklamala. Víte, já vůbec nevím, čím bych takovýhle "status" zasloužila, nedělám nic, co by některý z vás nedělal. Prostě píšu to, co mě právě napadlo. Baví mě to a naplňují mě vaše reakce. Zbožňuju, když mi píšete komentáře i k obyčejným článkům, jako je tenhle. Každý miluje chválu a já jí miluju dvakrát tolik, protože jsem zasraná Lenna :D

Nicméně mě hrozně až jako opravdu ZKLAMALO, že moje osoba má takový vliv na lidi. Možná je to tím, že je téměř nemožné mě zastihnout osobně v Čechách nebo prostě tím, že jsem totální blázen, kterej je schopnej oficiálně prohlásit, že nejvíce času tráví sraním :D. Taky mě to zklamalo z toho důvodu, protože jsem si tímhletím obdobím prošla sama a v tu dobu jsem ztratila strašně moc lidí, na kterých mi záleželo. Znáte to, najednou se kolem vás začnou dít věci a situace se vymyká z rukou. všichni vám říkají, že jste se změnili a přitom vy sami si připadáte stejný, ba dokonce lepší. jenže to je PRÁVĚ to. Se mnou byla situace hodně nesnesitelná a spousta lidí se doslova musela naučit s tím, že jsem prostě namyšlená svině, co si nosí rypák nahoru, protože ji všichni píšou, jak její povídky, grafika a videa jsou skvělé a že by to chtěli umět jako vy. Tohle určitě s člověkem udělá hodně. A teď mě mrzí to, že jsem byla takový slaboch a nechala se strhnout. Od jisté doby se proto každým takovýmhle myšlenkám bráním, i když je to na mě i tak dost vidět, že prostě machruju i když nechci. Je to svým způsobem druh nemoci, léčím si komplex tím, že dělám, že vím, že jsem úžasná. Přitom vůbec úžasná nejsem. Začínám se do toho zamotávat, že? :D
Opravdu mě tato slova potěšila, to ano, od včerejška nedělám nic jinýho než přemýšlím nad tím, kde se to tak vzalo, kde se to tak vzalo, že lidi, který vůbec neznám doporučují svým přátelům, aby četli moje povídky. Těší mě to neuvěřitelným způsobem, ale na druhou sranu mě to SERE, protože si pak prostě hodím frňák nahoru a dělám... jak říkají italové... figetta... což by se dalo přeloži jako holka, co až přehnaně frajeří, machruje a tak. Nemám to ráda na ostatních, nesnáším to na sobě.
Ani nwm proč vám to píšu, asi se tak nějak chci omluvit, pokud jsem někdy na někoho takhle působila nebo stále působím. Nesnáším to na lidech, nesnáším to na sobě a snažím se s tím bojovat.

Tímto bych to asi ukončila, tenhle článek je ABSOLUTNĚ zbytečnej, asi jsem ze sebe udělala krávu, ale nějak jsem to chtěla říct, že mě to moc těší, že vám moc děkuji za podporu a že se omlouvám, za to špatné :-* pac a pusu
Lenna

More than 75°C 2.

25. dubna 2012 v 21:47 | Lenna Wolf |  More than 75°C
Vaše komentáře mě opravdu potěšili, nečekala, jsem, že by chvíli po zveřejnění a ještě ke všemu jen u mě na blogu byla taková odezva ;)
Takže tady máte za odměnu druhý díl. Podíváme se do minulosti, do minulosti, kdy se Bill probudil ze svého umělého spánku a Tom zjistil, že si na něj vůbec nepamatuje. A také se podíváme do velmi daleké minulosti na to, jak se ty naše dvě paka seznámili. Jestlipak si pamatujete, jak všechny ty sladké začátky probíhaly?
Pac a pusu, Lenn



"Bille?" kouknu na něj po chvíli, kdy mi vyprávěl zase on. Vždycky jsem to byl já, kdo vyprávěl, kdo se snažil, aby se jeho paměť vrátila. Tentokrát to byl on, kdo něco říkal. Popisoval mi jeho pocity, popisoval mi, jak si procházel celý dům a jeho mozek doslova omámený horečkou ze sauny začal pracovat víc a víc a s každou místností, kterou prošel, se mu vraceli vzpomínky. Nicméně teď zase dlouho mlčel a odebral se k odchodu.
Na jednu stranu si přeji, aby odešel, aby se se mnou přestal už scházet, aby za mnou nechodil, protože se mnou si utrhne tak maximálně hanbu. I když to, že si vzpomněl, zcela zaplnilo tu propast mezi námi, ale ještě pořád nad propastí není most, přes který bychom mohli přejít jeden k druhému. Myslím, že je zpět ten starý Bill, doufám, že je.

More than 75°C

24. dubna 2012 v 8:26 | Lenna Wolf |  More than 75°C
Mendrisio 3.5.2011- 23:53

Myslela jsem, že to bude trvat o dost dýl, než se vůbec rozhodnu napsat další písmenko Stupňů. Je to pro mě docela zlomový okamžik, protože jsem se rozhodovala, jakou povídku rozepsat dříve. Momentálně mám v hlavě ještě dva nápady, ale vzhledem k tomu, že prostě moje fantazie je bezedná (a nebo za mnou přijde nějaká PeTiŠka a začne mi tu cosi vyprávět a zvrhneme se k další povídce *smile* :D), jsem se rozhodla rozepsat DALŠÍ povídku. Momentální situace mi totiž nedovoluje psát povídky, které píšu s někým a moje můza je někdy opravdu strašně otravná věc, někdy otravnější jak moje sestra -.-. Proto píšu sama a píšu to, co mi poslední dobou trajdá hlavou, vždycky, když si vzpomenu, že sestra má v suterénu saunu :D.
Psaná bude stejným způsobem, jako byla psaná první řada, plná tajemství, která si samozřejmě nechávám jako pořádná sviňka nakonec :D no, něčím vás přeci musím přitáhnout. Chci se dodatečně omluvit za ten nejotevřenější konec, co jsem kdy mohla vymyslet :D, protože já jsem to opravdu otevřené nechat chtěla. Bylo to právě proto, aby mohlo vzniknout toto. No, začala jsem to psát 3.5.2011, dva dny po smrti Usama Bin Ladena (patří mu to srá*ovi :D), tak uvidíme, kdy tahle povídka opravdu znovu spatří světlo světa, protože až se tu tenhle sáhodlouhej kec objeví, můžete si být jisti, že to je proto, ze uz jsem absolutne zoufala a potrebuju komentare :D
Banner dodam nekdy v pristich dnech, zatim toho mam hodne a moc nestiham.... nehlede na to, ze ted jsem v praci a vkladam vam to sem v praci :D:D:D

Tak se mějte, čtěte, prosila bych momentíky, protože těch posledních dílů jedničky moc lidí nekomentovalo, (já vím, moje pauzy v psaní byli příliž dlouhé, se omluvuju, no :D prdóóón leute… ♥) ale i když já vlastně budu ráda za cokoliv. Tak se mějte, smějte, užívejte, dokud to jde ;) vaše Lenna ;) :D


*Současnost*


"Jdi pryč." Vydechnu tiše, abych nepřerušil tichou atmosféru pokoje, která mi absolutně vyhovuje. Nedokážu myslet na nic jiného, než na to, co se stalo v posledních dnech. Bylo to tak bolestivé, ale nemyslím tím po fyzické stránce, i když ta utrpěla asi nejvíc, myslím tím, jak mě bolí tohle všechno uvědomění si, že je všechno špatně. Úplně všechno. Bill je se mnou ze soucitu, ano, kdo by taky nebyl s někým, kdo teď vypadá, jako by spadl pod kombajn.
"Nepůjdu pryč, dokud mi neřekneš, co se tam stalo."
"Myslím, že víš vše, co vědět máš, ona to má za sebou a já… běž pryč, prosím, nechci, abys mě takovýho ještě někdy viděl."
"Tomy, ty už mě nemiluješ?" vydechne Bill. Oh, kolikrát se mě na tohle ptal, kolikrát jsem mu řekl, že moje city jsou furt stejné. Kolikrát to bylo k ničemu, kolikrát jsem mu říkal, že ho miluju, že udělm všechno pro to, aby se mi vrátil, abych se ho zase mohl dotýkat. Všechna snaha přišla vniveč. Všechna. A po tom, co se stalo, jej od sebe nějak nenápadně chci odehnat, jenže s Billem cloumá lítost, proto se mě teď drží jako klíště, je furt se mnou. Lituje zrůdu. Chci, aby si našel někoho krásného k sobě, někoho, kdo bude schopný ho milovat a někdo koho bude schopný milovat on. Někoho, kdo pro něj obětuje všechno, třeba jako já. Od patnácti žiju jen pro Billa. Jenže já jsem teď mimo hru. Miluju Billa, pořád ho miluju, ale nemůžu s ním být. Snad ani nechci po tom všem, čím jsme si oba prošli, bylo to až příliš těžké pro nás oba a já se musím přiznat, že teď to opravdu nutně potřebuju a chci vzdát. Je to už doslova potřeba, potřeba nebýt s Billem, potřeba, aby mě nechal být, aby mě nechal ubrečet v depresích.

KAY 1.

23. dubna 2012 v 23:09 | Lenna Wolf |  KAY
Tudůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůů!!!

Oficialně vás vítám u mojí a Catherinin(kurva jak se to skloňuje? :D) u mojí povídky, kteropui píšu společně s Catherine (ha!), z jejíhio zvniknutí jsme obě moc spokojené, myslím, že pokud by k tomu Cat neco chtěla říct, tak má stejně smůlu :DDDDD

Povídka je to typicky Lennovská i když jsem chtěla, aby tam byl styl psaní Catherine dost znát, což se nám snad povedlo :D

Banner k povídce musím ještě udělat, mohl by přijít v následujících 3 letech :D

Mějete se smějte se, koukejte komentovat nebo vás nakopu do řitě, to budete čumět :D

a teď už: KAY


Nevěděl, kdo je, co tu vlastně dělá, kam běží, za jakým účelem. Nevěděl, proč je zrovna tady, nevěděl, co říkají cedule podél silnice, po které běžel. Nevěděl, co je to za město, nevěděl ani co jsou ty věci kolem něj, co je to silnice, co je to město. Jeho mikinu smáčel déšť, měl jen kraťasy, tričko, mikinu a conversky. Déšť, který padal z nebe, smáčel všechno jeho oblečení, byla mu zima, cítil zvláštní tíživý pocit v žaludku a bolest v nohách. Běžel, kam jej oči vedly. Nezastavoval se, něco mu říkalo, že kdyby tak udělal, stalo by se něco hrozného. Všude okolo byla tma, na ulicích nikdo nebyl, ticho protínalo jen šumění dešťových kapek na asfalt, který za teplých dní byl rozžhavený, téměř rozteklý.

Chlapec utíkal směrem k tmavému lesu. Temné ulice osvětlovaly jen velmi spoře žlutá světla pouličních lamp. Jen ony byly svědkem zoufalého útěku vysokého drobného chlapce, s černými vlasy, schovanými pod šedivou kapucí.

Muhááááááá :D

23. dubna 2012 v 22:47 | Lenna Wolf |  >Hemzovníček<
Kdo jste si všimnul nápisu pod záhlavím? Kdo se těší? nebojte, já se těším jako malý smrádě, trailer není hotovej, povídka není dopsaná, ale tak snad budeme mít chuť makat, když nám tu necháte komenty ;)
A ještě než půjdu spát, vám sem hodím první díl zbrusu nové povídky KAY ;)


Smrďte dál, nejezte bábovku v posteli bo pak buete mít drobky v prdeli a nefetujte ibalgín, dopadnete špatně :D

Pápéc :D

75°C 21. (konec)

23. dubna 2012 v 20:32 | Lenna Wolf |  75°C
autor: Lenna W.K.T.

Dalo mi to docela práci, napsat to přesně takhle. Přemýšlela jsem, jak to zakončit, i když jsem věděla, že přesně takhle to skončí. Přemýšlela jsem hlavně nad formou, jak to podat, prodat. Jsem spokojená s tím, jak to končí a nic bych na tom neměnila.
Mám v hlavě další nápad, ale než si k tomu zase sednu, abych napsala ke stupňům druhou řadu, tak to potrvá.
Děkuji za každičký komentář, enjoy, a prosím nezabíjejte mě xD Lenna ;)


"Jsem nervózní," broukne Bill. Usměju se, je tak sladkej. Pohladím jej po vlasech, které právě pečlive rozčesává.
"To já taky... A jak," kouknu do země. "Měl bych to jít zkontrolovat a obvolat, jestli je všechno v pořádku a zařízené. Omluv mě, prosím."
"Tomy," Bill rychle vstane a jde ke mně. Obejme mě. "Dáš mi prosím poslední polibek, jako svobodný muž svobodnému muži?" koukne mi do očí s jemným usměvem na rtech.
"No jo, vlastně, tohle bude naše poslední svobodná pusa, pak už budou jen ty manželské," pohladím jeho ruce na mé hrudi.

75°C 20.

23. dubna 2012 v 20:24 | Lenna Wolf |  75°C
autor: Lenna W.K.T.


Netušil jsem, že pomyslná válka, kterou jsem Hoshiko vyhlásil, bude tak... ona je prostě intrikánka. Udělám Billovi snídani do postele, protože ho prostě miluju a ona ho pozve do nejdražší japonské restaurace v celém Rusku na večeři. Jsem venku, na střelnici, ale ona v tu samou chvíli musí skoro nahá cvičit s katanou. Je to unavující. Nevím, jestli si myslí, že když se Billovi bude snažit ukázat, jak je rozmazlená, tak že se do ní Bill asi zamiluje.

75°C 19.

23. dubna 2012 v 20:15 | Lenna Wolf |  75°C
autor: Lenna W.K.T.


Od té doby se stal boxovací pytel mým nejlepším kamarádem. Místo něj jsem si představoval ji. Tu přeslazenou pipinu s šikmejma očima, blonďatým hárem a fretkou na ruce. Shinonome Hoshiko. Grrr. To jméno se mi hnusí už teď.
"Tome, soustřeď se, podívej se, hrbíš se nad tím jak nad hnojem. Tohle je golf,"
"Hele sorry, Vladimíre. Já půjdu. Necítím se,"
"To ona viď?"
"Drásá mi nervy," ulevím si. Vladimír uznale pokývá hlavou.
"To chápu. Věř mi, bude hůř," začne skládat golfové hole a míčky. Když je všechno sklizené, tak nastoupíme do káry, kterou se po golfovým hřišti jezdí, a jedeme dlouho až k cestě. Tam nasednu do limuzíny, kterou mě Vladimír doveze až před dům. Vystoupím a jdu dovnitř.


75°C 18.

23. dubna 2012 v 20:11 | Lenna Wolf |  75°C
autor: Lenna W.K.T.


Rudě obarvená voda pomalu odtékala do odpadu. Do tichého šumění kapek padajících ze sprchy se ozývalo slabé mlaskání a tichounké vzdychy. Bill cestoval dlaněmi po mých pažích, ramenou i hrudi. Když nahmatal stále štípající ránu, ucukl a zatlačil mi na ramena. Okamžitě jsem přestal v laskání jeho krku, které má tak rád.
"Jsi zraněný," pošeptá. Ještě trochu jej přitisknu ke stěně. Vydechne, když se jeho rozehřátá kůže setká se studenými kachličkami.
"Teď je mi to úplně jedno. Chci tě poslouchat," opřu si čelo o to Billovo. Ten mě líbne na nos.
"Umeju si tě, pak se podívám na ty rány, když tak si tě opiju a zašiju ti to. A pak využiju toho, že budeš opilej a povolnej a donutím tě mě šukat až do rána." Vezmu Billa za ruce a dám mu je vedle hlavy.
"A co kdybychom přeskočili to opíjeni a šití a po tom mytí přešli rovnou k tomu poslednímu?"
"Jsi sexy, když nade mnou máš kontrolu. Miluju, když si mě bereš."
"Můžu si tě vzít třeba teď hned," brouknu.
"Nejdřív tě musím umýt, nechci, aby u toho byl jeho mozek."
"Oooh, jsi hroznej vrah. Vraždíš tu jiskřivou náladu mezi námi," usměju se. Bill se také uculí.

75°C 17.

23. dubna 2012 v 20:09 | Lenna Wolf |  75°C
autor: Lenna W.K.T.


*Flashback*


Celým domem se rozlévala vůně aviváže. Aliona právě vyprala prádlo, pověsila ho a nechala dveře od prádelny otevřené a Bill kupuje tak silnou aviváž, že to minimálně suterén a přízemí provoní.
Jenže já jsem se právě rozhodnul celý tento příjemný odér zničit tabákovým kouřem. Posadil jsem se na gauč. V ruce cigaretu. Rozvalil jsem se a patřičně relaxoval. Dům je právě prázdný. Bill je v práci a služebnictvu jsem dal dnes volno. Chci tu klid, alespoň dneska.
Kouř unikal z hořící cigarety a byl to jediný ukazatel v mém okolí, který poukazoval, jak čas neúprosně letí.
Když jsem dokouřil, nechal jsem svou hlavu padnout přes okraj gauče a o moje smysly se pokoušel spánek. Býval bych se mu i poddal, kdybych neslyšel štěkot našich hlídacích psů. Trošku mě to zarazilo. Nikdy sem nechodí nikdo, koho neznají a nikdy neštěkají na toho, koho znají. Proto mě to znepokojilo. Otevřel jsem oči a okamžitě jsem byl ve střehu.