Vyhled na Puerto Colon 1.

27. prosince 2011 v 17:00 | Lenna Wolf |  Výhled na Puerto Colon
autor: Lenna W.K.T.
Zdařík Leute... určitě to všichni znáte. To kouzlo přímořských oblastí, prázdniny, slunce... Jo, je to vážně nádhera. S našima pravidelně jezdíme na dovču na Teneriffe, kde se tenhle příběh odehrává. Snažila jsem se to pojmout dost osobně. Což jsem to ve finále pojala, ale to hlavní, ten příběh, ty dny jdoucí za sebou, určité věci se staly mě osobně a některé, bohužel nebo možná bohudík, pouze v mé hlavě. Konkrétně tenhle týden, který popisuju, se stal. Opravdu jsem byla já s dětma na týden úplně sama, jen bohužel žádný zahradník tam nebyl, byla jsem v tom domě fakt sama a někdy to bylo fakt krušný xD
Mno, teď už k příběhu. Jen teda obrázek je tvořený z fotky zahrady u ségřinýho domu. Je to vlastně autentické a ty děti tam okolo jsou právě ty neteřinky, které jsem hlídala... Teda pardon... Bill hlídal xD.
Bill

Léto. Skoro každému se při vyslovení tohohle slova vybaví to samé. Slunce, moře, pláže, dobré jídlo a hlavně... dobrá nálada a odhalená těla. Všichni v plavkách, anebo když už, tak jen kraťasy a tílko. Teplé pláže, slunce laskající vaši kůži až k následnému opálení. Tohle všechno. Také k tomu patří letní lásky a úlety.
A právě mně se tohle přihodilo. A dokonce už na jaře... chcete vědět, co všechno se stalo? Tak se pohodlně usaďte, budu vám to vyprávět.

Asi v půlce dubna, když jsem si začal zvykat, že se do Německa určitě nevrátím a zůstanu tady v téhle švýcarské díře, mi zazvonil telefon a na dotykovém displeji se objevilo: Gábi Schwez... ségra.
"Ano?" špitl jsem unaveně, nepřestávajíc sledovat obrazovku svého laptopu a čekal jsem na odpověď z druhé strany. Přišla velmi záhy.
"Ahoj, Bille, potřebovala bych s tebou o něčem mluvit."
"Mluvíš se mnou..." zahučel jsem unaven vysokou teplotou, která tady kus od moře, kousilínek od Itálie, je naprosto běžná.
"Co je? Zníš sklesle," opětovala mi moje sestra zahučení.
"Nudím se..." řekl jsem popravdě.
"Tak se uč... učení máš dost, i když nechodíš do školy."
"Úkoly mám hotový, slovíčka opsaný, už jen čekám, až ten smraďoch přijde... Mám chuť ho hned ve dveřích omráčit a prošpikovat ho hašlerkama a navonět tak, že to ani voda nikdy nesmeje." Prohlásil jsem otráveně, prohlížejíc si svoje nehty, a při představě další dvouhodinové přítomnosti soukromého učitele na italštinu, který smrdí, jako kdyby v životě neviděl mýdlo a kartáček na zuby, jsem se ošil.

"Tak mu nabídnu žvejkačku."
"To nepomůže. Už jsem to zkoušel... No nic, chtěla si se mnou mluvit? Chceš to řešit po telefonu?"
"Jo, no... Gian chce jet na Teneriffe, na tejden na rybářský závody, nechceš jet s náma?" optala se mě a málem mně spadla čelist. Ona mi nabízí tejden na lodi mezi samejma pěknejma klukama, chytat ryby? Páni...
"No, jo... chtěl... ale bude v tom háček, viď?"
"No, hele, ani né... My jsme mysleli, že já bych jela s Gianem na Gomeru a ty bys zůstal na Villa Gábi s holkama. Byla by tam s tebou Jesicca a Neri. To by bylo v pohodě, né? Dostal bys za to i nějaké peníze." Zakončila moje sestra Gabriela. Přemýšlel jsem. Celý týden sám, ve velkým domě s bazénem a ohromnou zahradou... s dvouma malejma dětma. Sluníčko, bazén, celý dům pro sebe... a dvě děti. Pralo se to ve mně. Přitahovala mě ta volnost a dokázání všem okolo, že jsem samostatnej, zodpovědnej a schopnej se postarat o děti.
"Na tejden?"
"Jo... až přijedeme z Berlína, po bráchově svatbě, tak čtrnáct dní na to je odjezd..."
"To zní slibně... hele asi jo... spíš jo." Mrkl jsem a hned se mi zlepšila nálada. Miluju Teneriffe. Miluju celý Kanáry... Teda aspoň ty ostrovy, na kterých jsem byl. Ještě mi jich pár zbývá navštívit.
Ani jsem netušil, co tímhle začne, ale začal jsem se už těšit. Ovšem týden před odjezdem se mi chtít přestalo. Nešlo couvnout. Naši s hlídáním dětí, se kterýma stejně trávím nejvíc času já, počítají. Byla by to ode mě pěkná hnusárna.

Den před odjezdem jsem kontroloval, jestli mám sbaleno opravdu všechno, co já potřebuju. Plavky, hned několikery, kraťasy, jedny na doma, jedny do města. Jeden, dva tři... osm triček. Fusekle, boxerky, a zbytek, dárky pro moji těhotnou kamarádku, dceru rodinných přátel, Jesiccu. Čeká chlapečka. Doufám, že nepřibyde do malé školky mnou hlídaných dětí. Stačí, že ségra plánuje třetí dítě a brácha se svou ženou druhé. Asi mi ze všech těch dětí vypadaj vlasy.
Jo, pak ještě kosmetika, nabíječky... na foťák, mobily, notebook, na elektrický kartáček. Sakra, mám víc drátů jak hadrů. Zahihňal jsem se pro sebe. Boty, crocsy, conversky, žabky k bazénu. Jo, ještě ten balík plínek, co mi ségra dala, že se ji nevejdou do kufru. Ano, ano, Bill to všechno jistí.
S vydechnutím jsem zavřel kufr. Vzal bílou koženou tašku, strkajíc do ni svoji taštičku s malovátky, pro jistotu pas, peněženku s našetřenýma penězma za hlídání, foťák, telefony, zapalovač, cigára, sluneční brejle. Hned na to zaťukal na dveře mého pokoje bratr Daniel.
"Čau, hele, já jdu k tobě na cigáro, jo..." zašeptal, vešel a zavřel.
"A kde je Jana?"
"Jela do Serfontány*... i s Karolínou." Vysvětlil. Vyndal jsem z tašky cigára a dvě vytáhl. Jedno si zapálil a druhou podal bratrovi.
"Máš všechno sbalené?" potáhl si. Napodobil jsem ho a s vyfukováním kouře jsem přikývl.
"Jo, mám... neboj, všechno bude v pohodě." Pousmál jsem se. Bratr mě sjel pohledem.
"Opravdu je tahle tvoje móda nutná?" špitnul skoro až smutně.
"Můžu chodit oblíkaný jako normální kluk, ale necítím se v tom... Prostě mi to je nepříjemné. Promiň, bráško, ale do tohohle si kecat nenechám. Vím, že ti to vadí, ale pokud mě máš rád a já ani nepochybuju, a pokud chceš, abych se cítil co nejlépe, tak mi do toho prosím nemluv." Sklopil jsem oči a potáhl si, ač škodlivý, tak uklidňující kouř do plic. Chvíli jsme mlčeli.
"Co ta Neri? Už je všechno v pohodě s ní?"
"Jo, je... Jen měla něco, že nesmím s dětma k bazénu bez Jesiccy. Ale Jesicca mi tam s dětma pomůže asi tak jako mrtvýmu zimník. Neví o nich skoro nic... a navíc s pupkem určitě skočí do bazénu, aby vylovila Vicky. Podle mě by měla spíš odpočívat. Řeknu jí to, až přijedeme." Svoji řeč jsem prokládal potahy s dlouhé, úzké cigarety. Pak jsem kouknul na bratra, který svoji slimku típal.
"Tak já jdu, ještě musím udělat něco v garáži. Tak zatím, né že dneska budeš u notesu ponocovat. V půl páté musíme být v Mendrisiu [mendriziu]."
"Neboj, brácha, ještě se skočím vysprchovat a půjdu spát." Pousmál jsem se a s típnutím cigára a bratrovým odchodem jsem se otočil zpět k notebooku.
Za pár chvil jsem stál pod vodou ve sprchovém koutě a omýval své tělo. Pak jsem si vyčistil zuby a šel se rozloučit s Janou, bratrovou ženou, a Karolínou, bratrovou dcerkou, s nimiž žiju. Vylezl jsem do výšek své palandy. Užívajíc si posledních chvil internetového připojení.

*Serfontana- tak se jmenuje jedno nákupní středisko kousek od nás xD

autor: Lenna W.K.T.
betaread: Janule
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama