Most Wanted 1.- First in the Blacklist 5.

26. prosince 2011 v 10:00 | Lenna Wolf |  Most Wanted I.
autor: Lenna W.K.T. & Mykerina

"Tome… nemůžu dýchat…"
"To nevadí, aspoň mě budeš poslouchat. Nevím, co si zamýšlel, ale byl to pěknej podraz, jestli se bojíš prohry, nemusel si do toho tahat policii,"
"Tome, počkej, já…" začal jsem, ale vážně jsem neměl v plicích žádný vzduch. Tom jemně povolil. Zalapal jsem po dechu a hned začal mluvit. "Nemůžu za to, já jsem schválně vybíral místo, aby se to policie nedozvěděla, musel nás někdo prásknout, ale já to nebyl, věř mi!"
"Kecáš, ty děvko malá! Kdo by nás mohl prásknout? Věděli jsme o tom jen já a ty a naše party. Ode mě by nás nikdo neprásknul, za ty lidi bych dal ruku do ohně!"
"Neříkej mi děvko, prosím!" vyjedu na něj. Jeho ruka opět zesílí stisk. Přidušeně zakvílím.
"Tak hele, kvůli tobě mám rozsekané celé auto a bude mi trvat pěkně dlouho, než ho zase dám do kupy, tak být tebou, radši hodně rychle najdu tu svini, co se u tebe hřeje, jinak přísahám, že tě zabiju!" pohrozí mi i prstem.

"Tome, věř mi prosím. Nemůžu za to. Já to nebyl. Málem jsem byl v průseru i já, jen s motorkou se líp utíká. Chtěl jsem tě jet hledat, ale přiřítil ses sem." Lapám po dechu. Musím přiznat, že jeho ruce jsou opravdu silné. Pustí mě.
"Budeme oba hledat toho, kdo nás prásknul. Chci hlavu tý svině na zlatým podnose, je ti to jasné!" Vykřikne na mě. Chápu ho, taky jsem byl silně v nervech, když mě kus sledovali.
"Jasný, chápu. Najdeme ho, ať je to kdokoliv, tohle je humus a měl by za to pykat." Sklopím oči, když se ode mě odtáhne. Nějak mě přepadla úzkost z toho, že se opět odtáhl.
"Co ta sázka?" špitnu. Tom kolem mě prochází a já jsem stále přišpendlený před jeho autem. Kouknu na černou kapotu. Její lesklý lak je celý oprýskaný.
"Ser na sázku, já teď hlavně přemýšlím, jak spravit to auto…"
"Dám ti nějaký prachy, abys věděl, že mě to mrzí." Zkusím ho uklidnit, ale prokoukne mě, opět mě přitiskne ke zdi.
"Pokud mě chceš uklidnit, stáhni ze sebe ty hadry a nastav zadek…" prskne. Ano, starý Tom je zpět. Sklopím oči. Po tom, co se stalo na vápence, vážně přemýšlím, zda to mám udělat nebo ne.
"No, zasloužil by sis to, ale co z toho budu mít já?"

(Tom)

"Co z toho budeš mít ty? Natrženou prdel!" vyštěknu. Stále jsem ještě lehce naštvaný. Bill sklopí oči.
"Koukej ho, kurva, najít." Syknu na něj, než nasednu do svýho pochroumanýho miláčka. Se zakvílením pneumatik odjedu k sobě.
Sotva dorazím do garáží, chytá mě znovu amok. Vystoupím a začnu řvát na celou místnost. Parta je sice v první chvíli ráda, že mě vidí, ale ihned se chtějí spakovat, když vidí, že jsem absolutně nabroušený.
"KDO, kurva, dal echo fízlům? Ptám se jen jednou!" vyštěknu do prostoru. Nikdo neodpovídá, sklopené zraky k zemi.
"Ptám se ještě jednou, KDO, kurva, práská fízlům? Pokud se přizná teď, čekají ho maximálně zlámaný kosti. Pokud na to přijdu sám, měl by si ten dotyčný kopat hrob!!!" vyhrožuju.
"Tome, fakt si myslíš, že bonzoval někdo od nás?" ozve se Mia.
"Já to, kurva, nevím, ale nějaká svině tu asi bude!" vyjedu na ni. Nikdy jsem na ni nekřičel, ona jediná je jako moje sestra a chráním ji ze všech nejvíc. Ona jediná se mnou může mluvit kdykoliv a jakýmkoliv tónem.

"Tome, uklidni se. Když budeš ječet. Nic nevyřešíš. Dáme Lambo do pořádku. Neboj se." Pohladí mě po tváři. Vždycky mě dokáže uklidnit. Hodím jí klíče a radši odejdu k sobě, než je všechny střískám do hranatých kuliček. Postavím se pod sprchu a nechám na sebe kapat horkou vodu. Alespoň trochu mi uvolní svaly. Sice bych tu teď potřeboval někoho, kdo by mě odreagoval, ale na všechny, které na tyhle účely používám, nemám náladu. Zalezu do postele nahý a koukám do stropu. Stále mě to nutí přemýšlet. Kdo je ta svině? Kdo?! A bohužel se mi do myšlenek vkládá i ta černovlasá děvka. Zavřu oči a představuju si, co všechno bych s ním teď dělal, kdyby to dopadlo podle plánu. Tyhle zvrhlé myšlenky mě ukolíbají ke spánku.

(Bill)

Když Tom odjel, udělal jsem v garáži pěkný világoš. Ani nevím, jak dlouho jsem tam na všecky řval, taky právem. Jen jsem si všimnul že Jess sedí v koutě přikrčená. Vždycky měla strach a byla nejistá, když jsem křičel. Trošku jsem se uklidnil a sednul si k ní.
"Nechce se mi věřit, že by nás někdo prásknul." Šeptne a opře si hlavu o moje rameno. Pohladím ji po tváři. Vždycky jsme měli dobrý vztah. Už jen proto, že to je moje malá sestřička, kterou musím chránit. Vyrostli jsme jako děti ulice a když jsem potom opravdu odešel od našich kvůli fotrovi, nechtěl jsem ji tam nechat samotnou na pospas tomu kreténovi. Jenže jsem ji nedokázal uchránit před jedním kreténem, kterému teďka tolik dlužím. Nevím, co budu dělat, až se dozvíme, kdo to byl.

"Lidi jsou svině, Jess, a ty to víš, byli jsme jimi obklopeni celý život. Měla by sis zvyknout. Jen mě neuvěřitelně vytáčí, že to asi byl někdo z mých lidí. Z těchhle lidí, kterým tady dávám střechu nad hlavou, útočiště. Nechce se mi věřit, že si na prsou hřeju takovou zmiji." Jess jen ztěžka vydechne.

"Opravdu jsi přesvědčený o tom, že to byl někdo z Bikers? Co když to byl někdo od Toma?"
"To je úplně jedno, jestli to je moje parta nebo Tomova. Tady na ulici je vše o důvěře, a pokud se stane něco takového, každý začne trošku váhat. Neříkej mi, že ty nejsi na pochybách. Co kdyby nás někdo podrazil, kdybychom to opravdu nejméně potřebovali? Kdyby někomu šlo o život?" Jess jen přivře oči. Přemýšlí.
"Máš pravdu, bráško, nezbývá nic jiného, než hledat toho, kdo ti dneska překazil vítězství…" pousměje se na mě povzbudivě, líbne mě na tvář a vstává.
"Byl to dlouhý den, jdu si lehnout a ty taky neponocuj," poučí mě.
"Dobrou," popřeju ji. Ona si jen zívne a místo odpovědi jen broukne. Jde kamsi do schodů nad garáže, kde se nachází její malá garsonka, těsně vedle té mojí.

autor: Lenna W.K.T. & Mykerina
betaread: Janule
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama