Bloody Brothers 2.

28. prosince 2011 v 17:00 | Lenna Wolf |  Bloody Brothers
autor: Lenna W.K.T. & Mykerina

Once upon a time

*O tři roky později*

(Bill)

Hlad… zavrtává se hluboko do mých útrob. Nejhorší je, že vím, kdo mě dokáže nakrmit. Uspokojit. Nejhorší je, že vím, po kom toužím, a ještě horší je vědět, že ten, po kom toužíte nejvíc, je…. Váš bratr, který je bez smilování. Je jediný, kdo mi dokáže vzdorovat. Pokaždé, když se mi mezi zuby rozlila krev nějaké zvěře, myslel jsem na těch pár kapek, které mě dráždily na jazyku. Omámily všechny moje smysly. V tu chvíli jsem si uvědomil, jak je krásný. Jak je vznešený, voňavý. Celý život jsem byl vychováván v nenávisti k tomu prašivému psovi. O to horší je představa, že právě po něm toužím. Každá buňka v mém těle chce jeho. Jeho krev, horkou a sladkou. Nejhorší je, že když je blízko, tak ztrácím veškeré zbytky sebeovládání.
Za těch pár let jsem poznal, že s Tomem za zády nemám šanci ulovit člověka. Nejde to, pokaždé mě zastaví, ale zároveň pokaždé mi dovolil si líznout alespoň pár kapek. Jenže poslední dobou se mi moc jako člověk neukazuje. Nedovoluje mi se napít, poranit ho, nic. Ví, že mě jeho krev ukojí. Stejně jako vím, že mu voním já, ale nikdy jsem mu nedal čuchnout mojí krve.

Teď lovím, teda pokouším se o to. Ale lovím každého, koho v noci potkám. Tom mi to pokaždé překazí. Pokaždé nechá moji oběť utéct a svými jantarovými zorničkami se provrtává do duše těch slabých lidí. Bere jim paměť, aby si nevzpomněli ani na mě, ani na něj. Problém je, že jakmile poznal, kdo mě dokáže zkrotit, tak toho začal využívat. Někdy mám skoro tendenci ho prosit, aby mi dal napít. Nikdo nedokáže pochopit, co cítím, když je on hodně blízko. Když mě pod nosem zašimrá ta jeho… prostě on. Cítím ho na desítky metrů. Ačkoliv vím, že on mě cítí víc. Vždy mě najde podle pachu a věřím tomu, že moje krev mu voní stejně dobře jako jeho mně. Jen to nedává znát a dnes se o tom hodlám přesvědčit.
Už pár bloků sleduju jednu dívku. Je pěkná, vypadá opravdu dobře, prošla kolem mě a její vůně mě okouzlila, ale neomámila stejně jako Tom. To dokáže opravdu jen on. Stejně jako cítím, že se blíží. Musím, prostě musím zjistit, jak ho dostat přesně tam, kam chci. Jen si myslím, že mi to ještě chvíli potrvá, než zjistím jeho slabinu. Dnes potřebuju Toma vyprovokovat. Aby mě zranil, abych viděl, jak on reaguje na moji krev.
Ladným skokem seskočím z balkonu asi ve třetím patře. Dívka se lekne. Nepřibližuju se k ní. Jen ji hypnotizuju, aby neutekla, aby to vypadalo, že ji chci zabít. Chci i nechci. Ten neskutečný hlad mi říká, abych ji zabil, ale ta neskutečná touha po Tomově krvi, která se každým setkáním, kdy se mi ukáže pouze jako vlk, stále stoupá, mi říká, abych vyčkal, až přijde.
Dívka se pomalu začne přibližovat sama. Oh. Neměl bych tolik využívat svojí moci, co nad lidmi mám. Jsem pro ně více než krásný, oběť kolikrát přijde absolutně sama a div mě neprosí, abych si její krev vzal.
Ucítím na ruce, jak se o mě cosi otřelo. Mezi mnou a dívkou se objeví Tom. Tentokrát s našedivělou kůží. Vyrušil jsem ho při lovu zvěře, oh, bude naštvaný. Takového jsem ho ještě neviděl. Musí být hrozně sexy, zároveň mi to nahrává do karet. Potřebuju, aby mě uhodil, poranil, cokoliv.

"Neříkej, že jsem tě vyrušil…" podívám se na něj. Snažím se nevnímat tu vůni, co opět ovála moje smysly. Za chvíli se přede mnou objeví v lidské podobě. Zalapám po dechu. Už vím, proč nechtěl, abych jej viděl. Je… dokonalý. I přes jeho maličko volnější tričko je vidět, že dospěl, že je z něj muž. Mám na něj ještě větší chuť. Jeho dredy zmizely, za což jsem nesmírně šťastný. Ubíraly mu jeho vznešenost. Vypadaly… špinavě. Ale teď? Má černé copánky, vždycky jsem věděl, že by mu černá slušela. Jestli někdy vypadal tajemně, tak teď je ta jeho tajemnost neodolatelná. I jeho lidská vůně se trošku změnila. Je z něj muž a zatraceně sexy muž. Je hladový a nenávist z jeho očí přímo šlehá… je k nakousnutí.

"Nemohl sis vybrat lepší chvíli, bráško," řekne nasraně. Kolem rtů má pár kapek. Zavětřím.
"Promiň, asi ses s tím jelenem pěkně pral, co? Velký urostlý, chutnal alespoň dobře?"
"Drž hubu!" vyjekne. Ano, buď nasraný, Tome.
"Ale, ale, ale… nebuď na mě ošklivý, taky mám hlad." Jdu k němu. Vím, co ho nasere. Nikomu by se nelíbilo, kdyby sám byl vyhladovělý, vyrušený od kořisti, a ještě si ho někdo připsal na svůj vlastní jídelní lístek. Prstem přejedu po jeho tváři. Tohle ho nasere, vím to. Jeho oči jsou tak… tmavě žluté. Je opravdu naštvaný, hladový, neukojený. Je tajemný. Přitažlivý a… voňavý. Zatnu dráp do jeho tváře, ihned se objeví pár kapek krve. Moje oči zrudnou. Musí být rudé. Vždycky se zbarví podle intenzity pachu krve. Pokud mi někdo opravdu hodně voní, jsou karmínově rudé. Takhle to máme všichni.
Natáhnu krk k němu. Slastně přivřu oči. Je jako droga, a i když máte dostatek, pořád chcete víc. Překvapuje mě, že Tom drží. Vždycky byl klidnější než já, ale dnes je jeho sebeovládání podkopnuté tím, že jsem ho vyrušil. Nosem přejedu po jeho tváři. Nasaju to dokonalé pižmo. Špičkou jazyka se dotknu dříve poraněného místa. Mám chuť zatnout drápy do jeho krku. Zabít ho a vypít do poslední kapky. Jenže to nemůžu. Asi bych umřel na hlad. Už bych neměl nic a nikoho, kdo by ukojil můj hlad. Můj nos polechtá další nával. Neudržel jsem se a rozdrápnul mu kůži na krku. Oh, tohle už se nedá. Přitisknu ho silně ke zdi a natisknu se na něj celým tělem. Otřu se o něj a jazykem slízávám kapičky z jeho krku. Jsem tak lačný po jeho krvi. Nikdy jsem neochutnal nic tak chutného.

"Bille, přestaň, nejsem ten, kým by ses měl živit." Snaží se mě odstrčit. Zaryju drápy do stěny. Nechci se ho pustit. Pomalu cením tesáky, připravuju se, že ho kousnu, jen trošku se napiju, aspoň trošku po tak dlouhé době. Tom mě od sebe odstrkuje. Je silný hodně silný, silnější než před tím. Pomalu už zarývám tesáky do té bělostné kůže, ale Tom udělá přesně to, co chci. Odstrčí mě a silně uhodí. Ano, to je ono. Roztrhnu si ret o svůj vlastní vyceněný tesák. Tomovy oči najednou ještě ztmavnou. Polknu. Seberu se ze země. Tom má opravdu velkou sílu. Větší, než jsem čekal. Pomalu k němu dojdu. Udělám přesně to, co on udělal, když jsme se prvně viděli. Otřu prstem kapky, které se v ráně hned objevily. Hned na to se rána zacelila. Tom se přitiskne ke zdi ještě víc. Vypadá, jako by s ní chtěl splynout. Voním mu. Čekal jsem to. Ten pohled na něj je něco absolutně dokonalého. Vidět ho, jak mě… chce?
Ano, chce. I touha je v jeho tmavě žlutých očích vidět. Dojdu až k úplně k němu. Je vidět, že se stěží dokáže udržet v lidské podobě. Udělám přesně to, co on udělal mně. Teď jsem to já, kdo má na tváři vítězoslavný výraz. Teď jsem to já, kdo má navrch. Otřu svoje zkrvavené prsty o jeho rty. Ihned je oblízne. Touží mě ochutnat. Přitisknu se k němu celým tělem. Pohladím ho na bocích. Tom zalapá po dechu.
"Teď ti začne peklo, bratříčku," pošeptám. Tom se omámeně natáhne, prsty zaboří do mých vlasů, jazykem objede moje, ještě před chvílí poraněné rty. Potřebuje každou kapku krve, kterou mu dám, stejně tak, jako já potřebuji každou kapku té jeho.
"Jdi, běž se nažrat, já udělám totéž," řeknu nevzrušeně. Vymaním se z jeho sevření. Zmizím mezi střechami domů.

Once upon a time… he has to stop him

autor: Lenna W.K.T. & Mykerina
betaread: Janule
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama