Playing With the Ice Cube 1.

5. listopadu 2011 v 10:00 | Lenna Wolf |  Playing with the ice cube

Autor: Destiny (Lenna Wolf)
Warning: Hetero




Ledově chladná?




Tom sedl za volant a Bill si poslušně sednul vedle něj. Když se rozjeli městem, sjeli na dálnici a Bill jen pozoroval cestu. Mel plou hlavu událostí, které se za poslední týdny staly.

"Jak myslíš, že bude vypadat?" "Podle mě to bude nějaký tajný agent, znáš Davida." Zasmál se Tom a věnoval se řízení. Nevěděl jak bratra rozesmát, jak ho přivézt na jiné myšlenky.

Po dlouhých třech hodinách dorazili do Berlína, do hotelu, jehož adresu už den před tím David rozeslal kapele v smskách. Poslíček jim pomohl vyndat kufry a naložit je na speciální vozík a dovezl na recepci. Další se ujal jejich auta a zavezl je do garáže na speciálně pro ně rezervované místo. Dave nenechal nic náhodě. Všechno proběhlo v tichosti, naštěstí nikde okolo moc čumilů nebo paparazzi nebylo. Těch pár fotek... na tohle už si zvykli. Na recepci se nahlásili a každý podepsal nějaké papíry, potvrzení a dostali elektronické klíče v podobě karet. Následně se i s poslíčkem s kufry za zády odebrali k výtahu. Vyjeli asi do pátého patra, bylo to jakési VIP patro. Bylo tam dohromady asi dvanáct pokojů. V poschodích pod nimi jich bylo jednou tolik. Bill a Tom měli společný velký apartmán. Vešli dovnitř a uvítala je příjemná teplota pokoje. Stěny byly potaženy béžovou tapetou. Nábytek byl sladěn do hnědo-béžova. Na velkém skleněném stole bylo několik lahví studené vody a velká mísa ovoce. Naproti vchodu byli dveře na velký balkon. Také nechyběla velké plazmová televize, která byla připevněná na stěně, velký hnědý gauč. Pracovní stolek, kde byli profesionálně naaranžovány datové kabely s možností připojení notebooku k hotelovému internetu, lampička, a velká hotelová hniha, kde pro turisty byli zaznamenány památky Berlína, které by bylo dobré navštívit, také jídelní lístek, kdyby host dostal hlad a nechal si přivézt nějaké jídlo na pokoj. Celé to vypadalo opravdu luxusně. Po pravé straně od vchodových dveří byly další. Vedly do další malé místnosti, kde byli další dvoje dveře. Tom to všechno poctivě prohledával. V oněch dveřích byly ložnice pro každého z nich. Velká letiště potažena luxusními potahy, velké vestavěné skříně se zrdcadly. 'Tohle využije Bill.' pomyslel si Tom a usmál se. Vždycky si stěžoval, že na hotelech nemají velká zrdcadla. Naproti posteli byla vetší komoda. Na té byl postavený DVD přehrávač s hifivěží, nad tím vším opět plazmová televize připevněná na steně. Pak tam byl měnší stolek, ve kterém se nacházel minibar a vedle toho další dveře vedoucí do luxusní koupelny se sprchovým koutem, dvěma umyvadli, toaletou i bidetem. Všechno bylo sladěno do příjemných světlých barev a zároveň tak, aby host nabyl domění, že je v čistotě, bezpečí a opravdovém luxusu. A Tomovi se to opravdu zamlouvalo. Druhý pokoj byl stejný. Dali poslíčkovi pro ně celkem malé, pro poslíčka královské spropitné a konečně se ocitli v soukromí. Každý si vzal jeden pokoj a vybalili ty nejdůležitější věci.

Tomovi zavibroval telefon. Proto ho vyndal z kapsy a otevřel novou zprávu. 'AŽ BUDETE ZABYDLENÍ, SEJDEME SE V POKOJI 526. DAVID' zněla zpráva. Tom tedy zavolal Billa a spolu se vydali do toho pokoje. Zaklepali a David jim ihned otevřel.



"Uh, jste rychlí, pojďte dál, Georg a Gustav už tu jsou. Nový člen tu má být každou chvíli." Vychrlil a pouštěl je dovnitř. Davidův pokoj vypadal úplně stejně jako jejich. Pozdravili se s Géčky a posadili se vedle nich zvědavě upírajíc na Dava oči, aby se dozvěděli, co po nich bude chtít.

"No, než dorazí naše posila, mluvil jsem o tom už s Géčky, mělibychom co nejdříve obnovit turné. Nejlépe tak do čtrnácti dnů. Už to všechno zařizuji, jen chci, abyste věděli, že kdyby se cokoliv dělo a vy jste nebyli připravení, víte, že se mi můžete svěřit."

"Jo, je to v pohodě, do čtrnácti dnů začínáme, pokud to vyhovuje klukům." Vydechl pevně Bill. Jeho hlas zněl unaveněji, než by sám chtěl.

"Potřebuju tě ve formě, Bille."

"To je dobrý, půjdu s Nat nakupovat a moje nálada se zlepší, věř mi. Budu fit."

"Budeš muset mluvit o tom útoku." "To mi nedělá problém." Pokrčil nezájemně rameny. Moc lhostejně ale nevypadal.

"Dobrá tedy, někdo něco proti, abychom začali už do čtrnácti dnů?" podíval se na ostatní a ti jen kroutili hlavou. Podia jim docela chyběla.

"Fajn." Usmál se David, s klukama to šlo lépe, než si myslel. Nebo alespoň tohle. Nevěděl, jak rozdýchají šéfa jejich ochranky. Ale on s výběrem byl nadšený. Podíval se nedočkavě na hodinky, když v tom se ozvalo jemné zabouchání na dveře.

"Ah.... to bude nový člen ochranky. Je přesná jako hodinky. Na vteřinku." Pochválil si David a kvapně šel otevřít.

Chlapci nechápali, proč ve větě použil ženský rod. Ale rozhodli se to ignorovat. Jen se na sebe zvědavě podívali.

Z malé chodby byl slyšet Davův hlas, nadšený a zároveň plný respektu.

"Děkuji. Jste přesná jako hodinky. Pojďe, chlapci už jsou tady, nemůžou se vás dočkat." Najednou se ozval celkem vysoký, ale velmi chladný hlas. Nebyl arogantní, byl jen bez slitování.

"Ušetřete si toho chvástání Joste, jsem tu od toho, abych je hlídala a ne poslouchala vaše kecy." Odbyla ho. "Tak? Kde jsou?" "Oh, jo... no, pojďte, kluci jsou tam v pokoji." Řekl David a vyšel z chodbičky. Hned za nimi vešla dívka... před kluky se postavila malá školačka. A k její noze se posadila majestátná sněhově bíla vlčice.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Fee Fee | 5. listopadu 2011 v 12:40 | Reagovat

Strašně se mi to líbí! Ale jsem překvapená z chování miss Japonsko, čekala jsem nějakou květinku (což bylo asi hloupý :D) a ono takhle! Nó, Tomane, na tý si pěkně vylámeš zuby...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama